Exaktní určování kalorií v jednotlivých potravinách má své opodstatnění především v laboratoři.
Lidský organismus je mnohonásobně komplikovanější a jeho hmotnost zásadně ovlivňuje mnoho faktorů.
Patří mezi ně například naši spolubydlící mikrobi, nebo hormonální systém. Do procesů, které řídí pocity sytosti a hladu nebo ukládání tuků, zasahují například hormony stresu, jež mobilizují zásoby a podporují ukládání tuků, energii šetří inzlulin, který hlídá tukové zásoby v buňkách, nebo leptin, který ,,mozku oznamuje“, jak velké jsou tukové zásoby a zda je potřeba je doplnit, či ne, tedy jestli máme jíst, anebo už jsme plní.
Doporučení počítat kalorie je tedy velmi zavádějící.
Stres z jídla
Každý druhý začátečník se k počítání kalorií uchyluje a velmi často se tak lapí do pasti, ze které se ven vymotává jen velmi těžko. Je hezké a fajn mít nad jídlem určitou kontrolu, ale nic se nesmí přehánět.
Spousty lidí vidí totiž v jídle nepřítele a bojují se sebou o každé sousto. Při zahlédnutí dezertu se jim zrychlí tep a v hlavě rozjede kalkulačka, kolik hodin budou kvůli tomu zítra běhat na páse.
Jenže po stresu z neustálého přepočítávání kalorií a živin letí kila na horu. Proč? Při stresu se totiž uvolňují stresové hormony, například kortizol, jehož úkolem je připravit tělo na boj nebo běh, tedy na extrémní fyzickou aktivitu. Pro zvládnutí výkonu se v těle pod vlivem kortizolu a dalších hormonů ale mimo jiné uvolňují také cukry ze zásob játrech. K nim se pak přidají všechny ty cukry z koblih a všechny se pěkně uloží v podobě tuků. Takhle totiž kortizol vyvolaný zbytečným stresem působí.
Neschopnost vnímat potřeby svého těla
Hlídání příjmu kalorií je také jedním z důvodů, proč nedokážete vnímat to, co skutečně potřebuje vaše tělo.
A přitom právě tohle je alfou a omegou všeho. Abyste totiž mohla najít svobodu v jídle, je potřeba se napojit na to, co vaše tělo potřebuje a dávat mu to. Protože jedině tak budete vědět, kdy jíst, co jíst, kolik toho jíst, tak abyste se cítila dobře, byla zdravá a nezažívala neustále dokola výčitky, strach a nekonečné záchvaty přejídání.
Ono totiž ve chvíli, kdy budete svůj jídelníček neustále podrobovat tomu, abyste se vešla do předem stanoveného kalorického příjmu, tak to vždy přehluší hlas vašeho těla.
Tělo vám bude říkat: já mám hlad, já mám hlad, jenže vy mu to jídlo odepřete, protože přece už nemáte volné kalorie.
Tělo vám bude říkat: já potřebuju tohle, já potřebuju tamto, ale vy mu to nedáte, protože máte naplánované něco jiného.
Tělo vám řekne: já dneska potřebuju odpočívat, ale vy mu odpočinek nedopřejete, protože přece musíte vyběhat ty kalorie, které jste si dala včera navíc.
Jak dlouho myslíte, že to vaše tělo vydrží?
Přesně tak dlouho, dokud se zase nepřejíte. Přesně tak dlouho, dokud vaše vystresované tělo nezačne křičet a mobilizovat všechny síly k tomu, aby vás donutilo dohnat to, co jste mu nedala.
Ztráta flexibility
Představte si situaci, kdy jíte celý den vzorně podle tabulek, naplánujete si kalorie do posledního sousta. Dojíte kolem sedmé večeři, spokojená nad vaším dnešním výkonem, kdy jste dokázala přesně splnit předepsaný limit kalorií. Jenže vám najednou zavolá kamarádka, ať přijdete na skleničku. Ale vy nemůžete! Víte že tam budou brambůrky, kterým byste neodolala a navíc byste musela pít jen vodu a to nechcete, takže radši nepůjdete. A jste celý večer naštvaná…
Nebo jiným příkladem může být oslava narozenin vaší babičky, ze které nic nemáte, protože jediné na co jste se během ní dokázala soustředit je pouze to, zda jste toho už nesnědla příliš moc, co si můžete dát, co si dát nemůžete a v hlavě vás neustále bombardují myšlenky o jídle.
Větší fixace na jídlo
Čím více si něco zakazujete, tím více po tom toužíte. A zákazům ohledně jídla jste v případě počítání kalorií vystavovány, chtě nechtě, docela často.
Tipněte si, na co budete myslet, když vám řeknu: nemyslete na bílého slona. Jasně, že budete myslet zrovna na toho bílého slona. A stejné je to s jídlem.
Na co myslíte, když si večer řeknete, že si k večeři nesmíte dát ty výborné těstoviny, protože se vám nevejdou do kalorického příjmu? Velmi pravděpodobně budete celý večer z hlavy vyhánět myšlenku na ty výborné těstoviny.
A víte co se ještě stane?
Pár večerů to takhle možná vydržíte a nakonec to, že si to odříkáte, bude přesně ten důvod, proč skončíte nejen s plnou mísou těstovin, ale také čokolády, pytlíkem brambůrků a půlkou plechu buchty.
Přejedená, se slzami v očích, protože jste se tak dlouho držela, tak dlouho odolávala..
Nepřesnost
Navíc počítání kalorií nezohledňuje skutečný pohyb, hormony, zdravotní stav, psychické rozpoložení, životní styl, spánek a spoustu dalších věcí, které jsou velmi často neměřitelné. A každý den jiné. Jiné u každého člověka. A všechny tyhle věci ve finále ovlivňují nejen to, kolik jídla tělo potřebuje, ale i jaké jídlo tělo potřebuje. To nelze spočítat žádnou aplikací.
Závěrem
Nic nevzbuzuje takový strach z jídla jako jeho neustála kontrola a zapisování čísel.
Když se vyhublá slečny se silnou poruchou příjmu potravy bojí i zdravých a výživných jídel je to už skutečně problém, který bude vyžadovat dlouhé roky uzdravování. (Byla jsem svědkem toho, kdy se slečna bála přidat na porci čočky. Čočky!)
Mít přehled nad tím, která potravina, jaké živiny obsahuje - která je bohatší na bílkoviny, nebo sacharidy je naprosto v pořádku.
Je také v pořádku své kalorické rozhraní brát jako kontrolu. Díky kalorickému rozhraní můžete vypozorovat zda je Váš příjem dostatečný, zda to nepřeháníte s pohybem, nebo zda nejíte náhodou o tři obědy více, než byste měli.
Kalorie Vás však nesmí ovládat.
Odnaučit se nevnímat jídlo jen jako číslo Vás bude něco stát a bude to chtít opravdu Vaší snahu a chuť to jednou pro vždy změnit!
Autor článku: Kristýna Sixtová
